Bez křídel
4. 2. 2013
Poletuje ptáček uprostřed lesa,
a zbrkle hledá, kudy vede jeho cesta.
Zmateně poletuje sem a tam.
V tomto lese cestu nepoznám.
Zpívá stromům tu píseň svou.
O pomoc žádá a energii.
Já v mechu tam sedím s kytičkou,
ze které kouzelný věnec viji.
Slyším tu píseň, slzy v očích mám,
líto je mi ptáčka, že nezná směr.
Slzy padnou k zemi a já se tiše ptám,
zda život tedy je či není fér?
Věnec jsem dopletla a došla k potůčku,
na něj jsem lehce jej položila.
A opět se slzou na víčku,
odcházím aniž bych se otočila.
Kam jen ten věnec dopluje?
Řekni,kam?
Tam,kde se každý raduje-
-povede věnec cestu tam?
Po chvíli dojde mi, ptáček již odletěl.
Sic vybrat si nemohl,tak jak chtěl.
Ptáčka již není ani slechu.
Zpívám si sama, pro útěchu.
Komentáře
Přehled komentářů
..zklamání.. je to pravda? a jako dvě básničky v jedné,.. líbí se mi to!
Re: rád si tě čtu..
(Autorka, 5. 2. 2013 21:24)Děkuji,že se báseň líbí.. Ano, jako dvě básně v jedné.. a zda bych to popsala zklamáním? TO není správný výraz, ani já ten výraz sama neznám..
rád si tě čtu..
(petr, 5. 2. 2013 18:30)