Cesta do pekel
20. 1. 2011
Jsem bezcitná a zrůdná bestie,
co ráno vstane a vše zeblije.
Jsem méněcenná stále čím dál víc,
za chvíli asi nezbyde mi nic.
Jsem snad slepá?
Že vše tak ničím…
Jsem snad hluchá?
Že nic neslyším…
Jsem snad němá?
Že neumím mluvit…
A místo toho pak začnu bulit!?
To není řešení, zabíjet sebe sama.
To dělám já, to, co se stalo s náma!
To nemám svědomí, když tebe takhle ničím!?
A pak jak dítě si zoufale jen kvičím?
Měla bych se proplesknout, měla bych se stydět.
Za to jaká teďka jsem, se nechci už víc vidět!
Čtu tě rád
(Petr, 26. 1. 2011 12:38)