Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pokání

5. 1. 2013

Slzy po tváři mi stékají,

a to mám šťastná být?
Stékají, mě se neptají,
zda chci na tváři je mít...
 
Proč pláču, když mám úsměv mít?
V čem smutek můj teď vězí?
Měla bych krásný život žít..
A to teď můžu stěží..
 
V hlavě mám těžké zklamání,
však nejsmutnější je.
Že moje "nové" pokání
mě asi zabije.
 
A smutná je má lítost,
kterou teď v sobě dusím.
Prokletá empatičnost,
co vše kvůli ní zkusím..
 
Proč nejde mávnout hůlkou
a vykouzlit svá přání.
Jsem bita vlastní půlkou,
která nemá slitování.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Odpověď

(Autorka, 15. 1. 2013 17:27)

Ano, pocit je správný, chce to čas..ale kdybych teď mohla, tak to udělám hned a čas bych nepotřebovala..

rád tě čtu..

(petr, 15. 1. 2013 13:45)

.."neplakej, to chce čas".. takový z toho mám pocit..je správný?,
.. ale hezké...