Jdi na obsah Jdi na menu
 


Potůček rozmachu

17. 1. 2013
Ležím, na vlhké trávě a čas se vleče.
Píseň si šumí, potok jež teče
hned kousek vedle mého těla..
Blažený pocit mám, tak, jak jsem chtěla..
 
Je ráno a slunko vychází z postelé své..
Květiny voní, lístky se chvějí.
Slyším jen šepoty, myšlenky tvé,
které mi do hlavy vtlouci se chtějí.
 
Na rtech je úsměv, krásný pocit mám.
Vidíš tok myšlenek mých, jak plyne?
Srdce své na pospas ti nechávám. 
Ostatní ať odejde a navždy zhyne..
 
Novému světu se otvírám vstříc.
Nechám se vzíti do krásného ráje.
Nechci jen na chvíli, chci mnohem víc...
Tvoje byla cesta a od teď i má je.
 
Ucítím rázem tvůj svět a tvé sny.
Vydržím hodiny, možná i dny.
Vydržím roky, snad život celý?
Vyzkouším, jaké je snít- však - být bdělý..
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

,rád si tě čtu..

(petr, 18. 1. 2013 12:07)

...verše ve mě evokují tvoje rozhodnutí s malinkým stínem pochybnosti.. musel jsem si to přečíst několikrát s časovým odstupem a asi bych ocenil něco i vysvětlit.. , ale líbí se mi to..moc hezké ještě si to párkrát přečtu

Re: ,rád si tě čtu..

(Autorka, 18. 1. 2013 16:46)

No, vysvětlení k čemu přesněji? Také si musím číst na několikrát hehe..