Střepy
1. 11. 2010
V lásce se člověk nemýlí,
to druzí dělají omyly.
Jak vznešen třepot motýlí,
byl tu, i když my nebyli.
A v dáli slyším tichý zpěv,
to ptáčci cvrlikají…
Hned opouští mne všechen hněv,
a tak ledovce tají…
V tu chvíli ve mně teplo stoupá,
hřejivé teplo, srdce klam.
Říkat si, bývala jsem hloupá,
to není minulost – vždyť se znám.
Co jednou přijde, tak prý končí.
Nevěřit nelze větě této.
Však já to vidím jinak – zvenčí.
Jen jiný „pohled“ na svět chce to.
,.,.,.,
(.., 29. 11. 2010 2:10)